Ocitáme se ve druhé polovině 18. století, na území Rakousko-uherské monarchie, za vlády Marie Terezie a jejího syna Josefa II. Dovednosti a znalosti v mnoha oborech lidské činnosti vzkvétají, včetně farmacie, léčitelství a bylinkářství.

Rozvoj přírodních věd, chemie, botaniky, biologie, medicíny, fyziky, uzavírá dlouhou éru empirického poznávání světa kolem nás a staví lékařské vědy na zcela novou úroveň. V té době vznikají manufaktury na výrobu tajných směsí s léčivými účinky nebo sloužících jako protilátky. Nejaktivnějšími a nejzkušenějšími výrobci těchto směsí zvaných "theriaky" byli především Benátčané.

Řecký výraz "thēriakē" pochází ze slova "thērion", což znamená zvíře. Původně měly pomáhat při uštknutí hadem nebo škorpiónem, později je začali používat vysoce postavení lidé proti politicky motivovaným otravám. Základy pozdějších theriaků položily významné osobnosti starověké medicíny, zabývali se jimi přední lékaři jako Andromachos či Galén. Tehdejší theriaky se skládaly již z více než padesáti složek, často velmi obtížně dostupných. Receptury byly rozmanité a doporučovalo se, aby směs zrála i několik let.